Letošní letní dětská rekreace v Kutinách bude motivována příběhy loupežníka Rumcajse, jeho loupežnické ženy Manky a loupežnického synka Cipíska. Většina her bude připravena pro "loupežnické rodinky", takže se mohou zúčastnit vichni (nejen děti! ;o))). Jednotlivé hry se odvíjí vždy jednak od příběhu a dále pak budou děti moci plnit loupežnické ctnosti, jako například spravedlnost, rychlost, chytrost či mrštnost. Pro děti budou přichystány diplomy a sladká odměna, vyvrcholením hry pak (pokud děti splní předepsané zkoušky) bude čestný titul loupežnického synka (a překvapení).
MOTIVAČNÍ PŘÍBĚHY
Dvě družstva stojí v zástupu kousek od sebe. Asi 10m před nimi je vyznačená čára. Prvnímu hráči družstva zaváže druhý hráč oči šátkem a na startovní signál hodí míč tak, aby se zakutálel za čáru. Úkolem oslepeného je přinést míč zpět. Ostatní jej mohou navigovat. Zastaví-li se míč před čárou, musí pro něj druhý hráč v řadě (ten, co jej hodil) dojít a hodit znovu. Po návratu se slepý zařadí na konec družstva a hra pokračuje do té doby, než se vystřídají všichni hráči.
Na trati dlouhé 1-3 km jsou viditelně v blízkosti cesty rozmístěny kartičky formátu A5 s cizojazyčnými výrazy a jejich českými ekvivalenty. Mělo by jich být nanejvýš 10. Všichni hráči startují současně (příp. v minutových intervalech) a každý si má zapamatovat co nejvíce cizích výrazů i jejich českých ekvivalentů, vše bez pomoci tužky a papíru!!! Hra trvá tak dlouho, dokud nejsou všichni hráči v cíli a slova nejsou zanesena do jejich karet, které jsou po celou dobu v prostoru cíle. Hodnotí se výsledný čas, počet správně zapsaných slov s českými ekvivalenty a správnost pořadí, v jakém byla slova rozmístěna na trati.
Na každý podnos dáme po pěti bramborech. První z družstev vezmou podnos s bramborami a běží s ním k určenému místu, kde brambory vysypou a vrací se zpět ke svému družstvu. Zde odevzdají podnos dalšímu, který běží k místu s bramborami. Ty nabere po jedné polévkovou lžící na podnos a běží s ním zpátky ke zbytku družstva, atd. Hodnotí se dosažený čas.
Jen díky niti, kterou si pavouk značí cestu, pak dokázal najít cestu zpět. Napněte v lese mezi keříky a stromy provázek nebo silnější nit tak, aby často měnila směr a občas se křížila. Poté zavažte prvnímu hráči oči a měřte čas, za který Labyrintem projde. Pokud provázek přetrhne, bude diskvalifikován!!!
Na lesní cestě v úseku asi 80 metrů umístíme předměty, které do přírody nepatří - např. hřebík, mince, papír, plechovka, hřeben atp. Hráči si připraví tužku a papír a rozdělí se případně do skupin. Pak jeden po druhém vybíhají na cestu, kterou musí absolvovat mírným poklusem a po návratu zaznamenat, které předměty „objevili“. Za každý správně zaznamenaný předmět se počítá 1 bod. Za rychlost je možné připočítat bonifikaci. Při přípravě i hodnocení je důležité nezapomenout na ty předměty, které jsou již podle stezky rozmístěny bez našeho přičinění (kamna, plechovky, láhve, hadry atd.). Důležité je po hře opět všechny námi rozmístěné předměty, popř. i další posbírat a nenechat v lese.
Hráči stojí v zástupech rozpočítáni na první až třetí a 10 až 15 metrů před nimi je meta. Na dané znamení vyběhnou první, Cipísci, oběhnou metu, vrátí se zpět a odstartují jeleni, co chodí po čtyřech, kteří po návratu odstartují raky, jenž lezou po čtyřech a ještě pozadu. Pak jsou na řadě zase lidé. Vítězí to družstvo, jehož členové již běželi. Je dobré následně role posunout, aby se každý vystřídal ve všech třech rolích.
Používáme při ní malé veverky koupené v hračkářství. Někdy se spokojíme jen s malým látkovým míčkem, kterému přimalujeme oči, nos a ústa. Všichni hráči až na jednoho vyjdou ven. Určený hráč pak umístí veverku kamkoli nahoru nebo dolů, ale tak, aby ji bylo dobře vidět. Pak se všichni vrátí a začnou hledat. Kdo veverku uvidí první, tiše usedne a dostane 1 bod. Postupně usedají i ostatní, hned jak spatři veverku, a snaží se chovat nenápadně, aby ostatním neprozradili místo úkrytu. Obvykle se hraje, dokud nemá někdo tři body to je vítěz. Někdy však hrajeme tak dlouho, až už má aspoň jeden bod každý kromě jednoho tomu pak zůstane málo lichotivý titul „Největší nemehlo“.
Udělejte si někde venku z placatějších kamínků dlouhou čáru, všelijak klikatě se vinoucí. Pak jeden hráč po druhém si zaváže oči tak, aby vůbec neviděl, a teď má jít bos nebo ve střevících s tenkými podrážkami po ní, vedený jen hmatem svých chodidel. Samozřejmě, že každému hráči změříte čas. který k projití čáry potřeboval, a vítězí ten s nejkratším časem.
Provázek s navlečeným kornoutem uvážeme mezi dva stromy, jeden konec je níže. Hra spočívá v tom, že se hráč snaží foukáním přemístit kornout po provaze. Hodnotí se čas či počet fouknutí. Můžeme rovněž předem určit počet fouknutí a měřit vzdálenost.
Uřízneme deset různě velkých dřevěných koláčů, které zavěsíme na bidlo provázky. Toto bidlo po tom umístíme mezi dva silnější stromy. Na každý koláč napíšeme bodovou hodnotu - čím menší koláč, tím větší bodový zisk. Hráči házejí deseti šiškami v průběhu jedné minuty! Vtip spočívá mimo jiné i v tom, že pokud někdo trefí koláč, ten se roztočí a určitou dobu trvá, než se ustálí natolik, aby se do něj dalo mířit. Každý hráč si připíše takový počet bodů, jaký tvoří součet bodových hodnot trefených koláčů.
Hráči soutěží samostatně, každý na vlastní pěst, ale všichni zároveň. Všichni hráči si zaváží oči a postaví se do řady s odstupy. Vedoucí se postaví několik desítek metrů od hráčů a pomocí píšťalky naviguje hráče podobně jako letištní věž navádí letadla na přistání. Krátkými hvizdy – impulsy – naviguje hráče na cílovou metu. Kdo se jako první dotkne vedoucího, šťastně přistál a vítězí.
Hráči se rozdělí do několika družstev (počet členů je v podstatě libovolný). Každé družstvo vždy vyšle jednoho zástupce. Tomu je ukázán název písničky. Tuto písničku má pak pomocí kresby oznámit zbylým členům družstva. To družstvo, které pozná, o jakou písničku jde, ji musí začít zpívat. Nejrychlejší družstvo získává bod. V případě, že nelze rozhodnout, které družstvo začalo písničku zpívat dříve, dostávají bod obě družstva. Hraje se podle dohody - např. do získání 5 bodů atd.
Každý soutěžící si vezme dvě kreslící čtvrtky, tužku nebo uhel podle vlastní volby a vypraví se někam do blízkého okolí tábora. Tam si najde jakýkoli přírodní detail (skalka, pařez, květina, strom, atp.), který se pokusí zachytit několika tahy. Za 60-90 minut se všichni vrátí a společně uspořádají výstavu. Obrázky jsou anonymní. Zvláštní porota udělí ceny a čestná uznání. Na začátku vernisáže může promluvit „zasvěcený znalec umění“.
Vedoucí vytyčí trať, která vede pěti až sedmi barevnými fáborky odlišenými územími. Na hranicích jednotlivých území čekají další vedoucí – „náčelníci“ toho kterého území. Družstva dostanou na startu závodu telegram společně s vízovým lístkem. Když poslové dorazí na hranice, náčelník jim sdělí své přání, za které jim slíbí povolení ke vstupu na jeho území. Jak toto přání poslové splní je jejich věc. Když je náčelník s vyplněným úkolem spokojen, udělí poslům „vízum“ pro tranzit jeho územím. Vítězí družstvo s nejkratším dosaženým cílovým časem, přičemž družstva je možné nahradit jednotlivci.
Hráči utvoří zástup a každý chytne toho před sebou. První v zástupu je hlava, poslední ocas. Hlava se snaží chytit ocas, přičemž tělo se kroutí, aby to znemožnilo. Je-li ocas chycen, jde dopředu, stává se hlavou a ocasem je ten předposlední.
Na louce vytyčíme hrací pole asi 30x20 metrů, které rozdělíme na tři sektory 3x(10x20) metrů, delšími stranami navazujícími na sebe. V prostředním sektoru se bude pohybovat kuna, v levém sektoru mají své území veverky pravý sektor je plný šišek. Hru hrají dvě družstva: hráči prvního družstva představují v prvním kole veverky, jejichž úkolem je dostat na svoje území co nejvíce šišek z posledního sektoru. Mají na to předem určený časový limit a v přenosu se jim snaží zabránit kuna, kterou představuje zástupce druhého družstva. Každá veverka smí při své cestě nést pouze jednu šišku. Pokud kuna veverku uloví (stačí dotek, podobně jako při honičce), odstupuje chycená veverka ze hry (pro toto kolo). Ve druhém kole si družstva vymění úlohy. Kterému družstvu se podaří přenést více šišek?